Z denníku lékařova / [Ferdinand Karafiát].

  • Karafiát, Ferdinand, 1870-1928.
Date:
[1911]
Catalogue details

Licence: In copyright

Credit: Z denníku lékařova / [Ferdinand Karafiát]. Source: Wellcome Collection.

    20/112 page 12
    pravovali, ale pojima] jsem i to s ideální stráň- klí i3 pak — jako liodi —- vidsěl jsem v tom kus sehioubjné hrdosti, v takové ovzduší vstou- pit!, nebo — lépe řečeno — hlásati, že v tom: ovzduší žiji. ň ted jsem' tam byl! Velké sály s betonovou podlahou. Na stěnách střízlivou šedí natřených rouriy vodovodu a hořáky plynovodu. Středem sálu vždy kus od sebe mramorové stoly podoby oválné, stojíci a otáčejíc! se na Jedné mramo- nové noze s dutinou pro odtok vody a splašků. ň na stolech mrtvoly; na každém stole mrtvota studená, ztuhlá, nahá. Jednomu nebožtíku visely ruce po stranách stolu dolů, jakoby i tím' mi- nulým umíráním byl unaven a jakoby řekl: ,,Zde jsem, la i toto ovzduší mne mrzl, dělejte, af už se octnu ve ímě!“ jiný nebožtík měl spjaty ruce na hrudi; zač se ještě modlil? Chtěl něco či prosiC o návrat života či děkoval za smrt? Tam tomu mrtvému muži se při přenášerií otevřely oči, hledí ztrnule, zdá se mí, že mne všude svými hledy doprovází. Někdy se mi zdá, že mim někdo pozoruje, obrátím se rychle - zas oči nebožtikovii, a neviml přece, jak se dí- vají, zda-li přísně nebo dobrotivě, nebo zvědavě. Ci dice všecko vidět, který nůž se mu vnoří v hrud, bude se sám' db sebe divati? Je to zvě- davec nebo učenec? Nevím', nahota mrtvoly to nikterak nep rozrazu je. A jinde sinalá tvář tvrdá, hmbá, nebudící ani ve smrti soucitu, a tu zase bledá líc, plná ještěí stop po uschlých slzách, tak prosebná a bolesti ještě se skoro chvějící, že se mi chce přistou-
    digitised image 1
    digitised image 2
    digitised image 3