Z denníku lékařova / [Ferdinand Karafiát].

  • Karafiát, Ferdinand, 1870-1928.
Date:
[1911]
Catalogue details

Licence: In copyright

Credit: Z denníku lékařova / [Ferdinand Karafiát]. Source: Wellcome Collection.

    69/112 page 61
    pokládal za mladíka s napodrovanými kučerami. — Ač bijl íiiřaž s vobo domy siny j nestaral se aniž překážel radosteni věřeni, neboť nepokiádal za své právo, odepirati nékoniiU blaženost viri|. Dobře ho charakterisiije jeho služebná Martinka, pravic o něm: ,,— jaké to neštěstí, že takový ctihodný muž zabíjí beze vši příčiny svou duši! Nebol po 30 let neublížil nikomu tím nejmenšíni. Pravé zlaté srdce, které by si odepřelo poslední sousto. A při tom laskavij, vždy v dobré míře, vždy veselý, pravý dobroděj. ]e to věru hřích, že se nechce smířit s Pánem Bohem.“ Byl učencem. Vynalezl nový lék, jimž chce lidi uzdravovati. 2ije samotářsky, podivínsky. Bádal o dědičnosti, bera si za základ svou ro- dinu, poněvadž se v ní vyskytly zajímavé pří- pady psychos, perversit, alkoholismu atd. Matka jeho se naň zlobí, že chce roznášeti hanbu ro- diny, doktor jí odpouští s neobsáhlou snášenli- vosti učence. — Nemá než jediné víry, víru v život. Praví: ,,Ži- vot jest jediný božský projev! Život, toť Bůh, velký vládce, duše všehomíra! A život nemá ji- ného prostředníka, než dědičnost; dědičnost plodí svět!“ Jinde praví: — ,,Věřím', že biudoucnost člově- čenstva je v pokroku rozumii vědou. Následováni pravdy vědou je božský ideál, jaký si člověk musí vyťknouti. Vše je domnění a marnivost mimo po- klad pozvolna nabytých pravd, které se nikdy neztratí. Souhrn těchto pravd' neustále rostou- dch, dodá konečně člověku nevypočitatelnou moc a důstojnost, ne-li štěstí —
    digitised image 1
    digitised image 2
    digitised image 3