Dva denníky dra. Matiáše Borbonia z Borbenheimu / vydal Max Dvořák.

  • Matthias Borbonius
Date:
1896
Catalogue details

Licence: Public Domain Mark

Credit: Dva denníky dra. Matiáše Borbonia z Borbenheimu / vydal Max Dvořák. Source: Wellcome Collection.

    17/184 (page 5)
    24. března překročili cestovatelé Nekar a 2. dubna podvečer po obtížné a unavující cestě vstoupili do Heidelberka. Tam dostoupila nemoc Borbo- niova vrcholu. A odtud se stav jeho lepšil, tak že cestovatelé opět rychleji cestovali a 8. dubna k cíli svému, do Basileje, dospěli. Především bylo třeba postarati se o byt a o stravu. Byt byl nalezen v hostinci »zLim Storch«, a co se obědů týče, bývalo zvykem, že se poslu- chači universitní stravovali u některého ze svých professorů; získal tedy Borbonius pro sebe a své žáky místa u stolu professora Jakuba Grynaea,=^) jehož manželce ihned 400 tolarů za stravu zaplatil. 20. dubna byl Borbonius zároveň se svými žáky immatrikulován na universitě Basilejské. Rektorem university byl tehdáž doktor lékařství Felix Platerus.**) Borboniovi a žákům jeho nastala doba pilné práce. Navštěvovali před- nášky, chodili na botanické výlety s doktorem Banhinem, cvičili se v řečnění, ba i hudbě se od nějakého hudebníka Basilejského učili. O tom, jaké před- nášky navštěvovali chovanci Borboniovi, podávají bližší zprávu jeho zápisky. Borbonius stále postonával. Zimnice se vracela a mimo to byl trápen mladý lékař těžkomyslností, proti níž hledal všemožně pomoci. Možná, že i hudbě se proto hlavně učil, domnívaje se, že v ní dojde rozveselení. Se žáky neměl Borbonius mnoho radostí. Tak na př. pozval je 25. dubna kdos k vycházce. Borbonius byl churav a nemohl žáků svých provázet!. Vyslal je tedy, ač asi s těžkým srdcem, bez dohledu. Následkem ovšem bylo, že po- užili mladí páni vzácné volnosti a vrátili se opilí. A když jim Borbonius vyčítal jejich nestřídmost, odpověděl Zikmund rozhněvaně: »Dominus pater mens te mihi praefecit ut praeceptorem, non ut carnificem.« Jindy činí opět Borbonius tuto poznámku o svém žáku: »Zastřizelius iuravit duobus ad coelum digitis sublatis, se si virgis caedetur, nihil discere velle. Summendae autem pro merito ex illo erant poenae, quia nec quidem duas lineas ex raetoricis in spatio duarum horarum memoriae mandavit.« Jednou se Bor- bonius dokonce dověděl, že si žáci jeho doma listem stěžovali na něho. K tomu všemu počal Vartenberk churavět!, což působilo Borboniovi mnoho starostí. V této smutné době byl Borbonius velmi zaměstnán. Obíral se svými žáky i vlastním studiem a přípravou ku zkouškám, zasílal hojně listů do Čech a spisoval své these »de febre tertiana«. Z osob, jimž Borbonius v době té dopisoval, připomínáme: Karla ze Žerotína, Šimona Grynaea v Brně, Václava Lavinia, lékaře v Praze, Šimona Skálu Klatovského, Matiáše Plo- rantia, Daniele Adama z Veleslavína, Vaclava Budovce z Budova, Jeronýma Arconata, Viléma z Lovče, Theodora z Ottcrsfcldu, Zdeňka z Valdstejna, Jana Paludia v Ženevě a j. V červnu dokončil Borbonius své these »de febre tertiana* a 28. t. m. odevzdal je doktoru Stupanovi k prohlédnutí a opravě. Na počátku července Byl to týž Grynaeus, který byl učitelem Karla ze Žerotína a velký vliv na nČho měl. ÍBliž.íjí viz: Chlumecký: Karl von Zierotin.) Po Platerovi stal se rektorem Jakub Grynaeus, hostitel Borboniův.